Poezie indonéského básníka Chairila Anwara je intenzivní, osobní a emotivní. Ani sedmdesát pět let po smrti svého autora neztratila na bezprostřednosti a síle. Střídají se v ní naděje s úzkostí, střízlivé úvahy s divokým zápalem a bezstarostná hravost se zuřivým vzdorem. Básně se brání snadnému výkladu, zároveň jsou však přímočarým, až syrovým vyjádřením autorova lítého individualismu.
Na několika málo stránkách dokáže Chairil Anwar čtenáře vyburcovat, sklíčit, dojmout, zhnusit i okouzlit. Způsob, jakým ve svých básních využívá každodenní, hovorový jazyk a nebojí se tvořivě ohýbat jeho pravidla, inspiroval následný dynamický vývoj moderní indonéštiny. Není tak divu, že je Chairil Anwar považován za nejvýznamnějšího indonéského básníka a že i současní indonéští spisovatelé se ve své tvorbě stále vztahují k jeho odkazu. .
Diskuze je prázdná.
přidat příspěvek do diskuze