V jejich dílech je zajímavým způsobem zpracován pohled
na společensko -ekonomické změny, kterými prošla Francie
během dvacátého století. U Jeana Rouauda je to zejména
první polovina dvacátého století a její válečná traumata,
ale i přerod Francie z rurální země v moderní industriální
společnost. U Françoise Bona se zase hlavní pozornost
soustřeďuje na přechod od industriální společnosti
k postindustriální. Metodologicky je text uchopen pomocí
postulátů francouzského fi lozofa postmoderny Jeana-
-Françoise Lyotarda a pozorování britského sociologa
Zygmunta Baumanna, z jehož prací vzešel pojem tekutá
modernita. Základní problematikou předkládaného
textu je tedy způsob, jakým současná literatura obráží
tyto paradigmatické změny typické pro druhou polovinu
dvacátého století tradičně označovanou pojmem
postmodernita.
Diskuze je prázdná.
přidat příspěvek do diskuze